MŮJ SYN PEPA,ANEB JAK VŠE MŮŽE BÝT JINAK
Můj nejmladší syn se narodil jako částečně nechtěný dítě,ne že bych nechtěla hodně dětí,ale jeho jsem plánovala, tak za rok,vždyt jeho sestra byla jen o rok starší a navíc jsem měla už dvě
„velké“ děti8 a 6a půl let.
Už jeho narození byl horor,ten hroznej porod opravdu nebudu popisovat,jako jediný se narodil bez vlasů a ouška měl takový,že mě tchán radil,at mu upletu menší čepičku.
Navíc jsem se bránila tomu hroznýmu jménu –Josef-v době Davidů,Jakubů a Filipů jsem si připadala jako matka,co se jménem mstí dítěti za jeho narození,ale pak jsem se i s tímto smířila
a rodinná tradice byla zachovaná.
Synek dobře věděl proč se narodil jako poslední,s věčností jsem vzpomínala ,jak jeho tři sourozenci byli miminka přímo ukázkový,tohle dítě brečelo od okamžiku našeho příjezdu a vydrželo brečet do tří let,odmítaly k nám jezdit náštěvy a že bych náhodou někoho požádala o hlídání,to jsem si nedovolila ani v hlubokém snu.
To dítě nebrečelo,to přímo řvalo ,snad celých 24hodin.
Po čase jsem se naučila dělat vše co bylo potřeba a přestala jsem vnímat,že miminko,jak se sluší něžně povědět plakalo,nikdo mu neříkal tím pěkným jménem a svým brekem si vysloužil přezdívku „Bekan“.
Jedinej kdo byl ochoten s ním trávit čas,byla jeho starší sestra,ta ho milovala ,jeho brek jí vůbec nevadil,kočárem drandila a hrdě miminko ukazovala každému koho potkala,malý bratříček se ji dokonale odměnil,v době kdy začínal mluvit,ho nebylo možný potrestat,protože i malé plácnutí žaloval své chůvě a vždy u ní našel zastání.
To vše se změnilo ve 3 letech,kdy Pepa onemocněl epilepsií ,po prvním záchvatu sice plakat přestal,ale prognoza lékařů byla šílená,před nástupem do školy a odborným vyšetřením nám bylo sděleno,že budeme rádi,pokud syn vychodí zvláštní školu.
Tentokrát nebrečel synek,ale já,dnem i nocí jsem si říkala ,chudák,nemocnej a jěště tohle,navíc od malinka si přál být kuchařem,což nepřipadalo v úvahu.
A tak běžel rok za rokem,od paragrafu k paragrafu a najednou před námi byla vyhlídka puberty a naděje ,že je možné,že nastane změna a bude po nemoci.A bylo,dokonce byl povolen učební obor kuchař-číšník,ukončen s vyznamenáním a syn přišel s nápadem,že by si chtěl udělat hotelovou školu,tak si ji udělal a opět ukončil s vyznamenáním,ale ani to mu nestačilo a zatoužil po titulu Bc.To už jsem se trochu bála,Pepa se jevil jako vyložený studijní typ,věškerá prognoza nevyšla,jenže já se fakt bála,to už jsme spolu byli sami a škola byla bohužel taky o financích,ale pak bylo rozhodnuto-udělám všechno pro to aby si školu dodělal,pokud se budeš snažit a nepůjde to,neřeknu ani slovo,ale pokud se budeš flákat,každej desetník mojí investice vrátíš.A on se snažil,jak s učením,tak s brigádou,prostě to šlo a při promoci musím říct,že jsem si jen říkala ,tak se nám to povedlo.
Ani to ale nebyl konec „dítěte ze zvláštní školy“,synek zatoužil po dalším vzdělání a po titulu ING.a tak vše začalo nanovo a i tato škola byla ukončena,sice ne už s vyznamenáním,ale úspěšně.
Včera byla promoce a já si zase jen říkala,tak ono se to opravdu povedlo a přiznám se,že jsem byla malinko hrdá,jen jeden člověk na promoci chyběl,ale já pevně věřím,že naše vítězství viděl i od nebeských bran.
To je konec,ne pohádky,ale skutečného příběhu,jak vše může být jinak.